… tak teprvé začne ta správná sranda .. asi před rokem jsme vzdali boj se sousedy (pořídili jsme si psa a není nic lepšího než pošlapaný záhon) a přestěhovali se na chalupu. Na jaře je to krásný, nemusí se moc topit, když je pěkně vyleze se před barák a lehne se na trávu.. Vymizel každopáteční stres jestli jet o víkendu na chatu, protože jsem tam nebyl týden a jestli se náhodou tráva nezblánila a nevyrostla o metr… záhony tak nečekaj na víkendové pletí protože stačí plejt hodku denně a je hotovo .. takže se z chalupy stal obytný dům, což nás stálo trochu té snahy odklidit takové ty maličkosti jako předválečný nábytek nebo nábytek která se dá použít leda jako dřevo do ohně. Ikea zajistila většinu potřebných maličkosí. Trochu se z nás za ten rok stali vydláci jak by jeden řekl .. po 8,5 hodinové šichtě u kompjutru jsem spěchal domu abych navlíkl ve vedru trencle vyvalil pupek a šel rozhazovat štěrk nebo vozit kolečkem hlínu a nebo tu a tam pozametat dvorek … Každodenní společník byla televize, stará dobrá Tesla Pluto.. která jela až na doraz každý den.. prostě stojí v kuchyni a povidá si tam sama pro sebe .. občas se tomu napraví antená aby tomu bylo rozumět.. ale i když jsem po většinu času nevěděl co běží byl sem rád že tam je, doma nebylo ticho.
A jak šel čas, pes rostl (a neuměl zhola nic než si sednout za kus šunky), já začal kynout jako drožďové těsto, protože ta práce zas není tak náročná abych vyhnal kalorie ven z těla.. štěrk mi asi kradou sousedi, protože v záchvatu megalománie jsem si objednál 3x tolik než jsem potřeboval. Scházeli jsme se často u “telky” protože Horác z Majami ten to prostě vždycky rozluští stejně jako kluci z Las Vegas vědí co v tom mikroskopu přiblížit tak aby našli vraha a moc mě to začalo všechno zajímat .. přestal jsem číst.. protože už není co 
Počasí už není nejteplejší takže v kuchyni je příjemňě když se barák vytopí.. a tak jednu sobotu to přišlo ve zprávach jen tak mimochodem někdo prohodil že v neděli se vypne ANALOG… nevěnoval jsem tomu ani trochu pozornosti, jelikož jsem si na to prostě zvykl, že většina věcí v televizi se mě prostě netýká.. naladil jsem se že v neděli kouknu na MASH.. nějaký ten dokument o druhý světový atd. atd…. ….. …. Jenže v neděli to přišlo, v 6 ráno skočim do kuchyně, dřív než vyndám snídani zapnu telku … na čt1 info tabule… kde je plno textu, jako obvykle to nečtu… a po 5 minutách nezačiná jako obvykle Tom a Jerry a mě to příjde divný… jdu blíž a poprvé jsem si uvědomil, že bych měl asi líp poslouchat. Mávnul jsem rukou, protože jsem byl vždy zastáncem toho, že televize je zbytečná ( i když se snažim asi minutu ladit, co kdyby cukrák ještě běžel z posledních sil)..
Udělám snídani a sedim u stolu a mě překvapivě nechutná… nevim proč neudělal jsem nikde chybu .. dvě volský oka .. nějaká ta zelenina, horky kafe slanina .. přemýšlím co chybí, nic. Dojedl jsem a stále divný pocit, jdu malovat po dvou hodinách končim a jdu znovu do kuchyně.. co tam ale… nic.. sednu na gauč.. nic .. začinám číst Enigmu .. Mladou Frontu leták z Obi.. jdu na net, nuda a šeď … Kouknu na psa, beru vodítko a jdeme, tahá mě po zablácený cestě jak když kůň taha pluh .. uvědomil jsem si, že on vlastně neumí povel k noze a po většinu cesty se dusí protože se snaží jít dál než mu vodítko povoluje .. po 20 minutách jsem zvládl to co nezvládnou v pořadu Domácí Mazlíčci na Nově za 3 týdny .. jdeme jak dva velký kamrádi on po mém boku a překvapivě nám je dobře .. jdeme dál a dál .. ono za vesnici je kus lesu, kde jsem nikdy nebyl .. a tamhle běhaj srny .. hmm to sou pixely.. Procházíme se a objevujeme svět Vracíme se domu a žena už taky pomalu začiná překovávat šok který jí potkal.. bavíme se o tom, že doma máme velkou LCD televizi která má v sobě digitál tuner .. ale nějak si uvědomujeme, že jestli to není to zlo co nás doma tak nudilo .. vytahujeme nějaký hry.. koukneme na nějaký to DVD, mluvíme spolu ne jen v pauze na reklamu ..
Konec žádná televize, dnes jsem zdolal asi 6 km trasu se psem do onoho lesíka .. tma nás ale zahnala domu .. zas čtu protože ono se něco našlo .. pes umí další povely.. já zas cejtim, že ty procházky přece jenom byly potřeba hlavně mě …
